O ženě, která dokázala překonat samu sebe

Tato fáze z příběhu jedné ženy může být velkou inspirací pro všechny ženy, které jsou ochotné připustit, že veškeré konflikty, které nás v životě potkávají, vycházejí zejména ze vztahu, jaký máme samy se sebou. Průběh dané situace, který se dočtete dále, není výsledkem jednoho rozhodnutí nebo chvilkového opojného poznání, ba naopak, je to výsledek dlouhodobého a s trpělivostí přijímaného procesu niterné práce.

Z tohoto důvodu bych Vás ráda ubezpečila v tom, že není třeba nikam chvátat, ani na sebe příliš tlačit, protože se tak zbytečně prohlubuje vnitřní konflikt, který způsobuje nadbytečný stres. Proces transformace nelze urychlit, a pokud ano, tak pouze na úkor sebe sama. Prioritou v životě není dokonalost zvládat všechno na výbornou, perfektně a co nejrychleji. Výborně, perfektně a nejefektivněji budeme žít, pokud se dokážeme pustit nežádoucího vnitřního tlaku samy na sebe, abychom byly dokonalé. Jakmile tento egocentrický tlak ustoupí a transformuje se přijetím sebe sama ve své přirozené dokonalosti, poznáme, že žijeme život naprosto dokonale.

A teď k příběhu …

Není sdílen celý příběh, pouze jeho část. Co předcházelo, není podstatné. Co je podstatné? Uvědomění, které přišlo a současně Vám může pomoci pochopit něco, co potřebujete …

Co zmizelo?
Konečně zmizela ta zátěž, kterou jsem dokázala pustit … konečně. Konečně!

Jak dlouho s Vámi byla tato zátěž?
Jak dlouho se mnou byla? To je dobrá otázka. Jak dlouho jsme spolu … byly? Někdy se zdálo, že věky. Nevysvětlitelně dlouho, přesto v určitých momentech se zdála hmatatelně nová, že bych ji snad mohla vzít i do rukou a odhodit.

Proč jste ji chtěla odhodit?
Aby mě přestala trápit.

Sklonila hlavu a pozorovala své ruce.

Aby Vás zátěž přestala trápit …
Naučit se orientovat ve světě emocí chce trpělivost. Každá emoce nám něco sděluje. Z určitého důvodu je s námi do té doby, jak sami dovolíme a než pochopíme, co se nám snaží sdělit. Příjemné emoce si chválíme, nepříjemných se chceme zbavit. Dokud ale nepochopíme nepříjemné emoce, tak těžko si budeme schopni udržet ty přijatelné.

Co ta zátěž po Vás ve skutečnosti chtěla? Co jste si díky ní uvědomila?
Hlubokou bolest a smutek, co jsem cítila. To bylo to nejhorší, co jsem si musela přiznat, že jsem smutná. Dařilo se mi to skrývat, snažila jsem se ty myšlenky zahnat, abych mohla fungovat. Sama jsem tomu věřila, že se mi to dařilo. Pak ale ta bolest zase vyskočila a já vůbec nevěděla, co dělat. Musela jsem něco udělat, a to nejen kvůli sobě, ale abych to nepřenášela i na děti a partnera, vždyť víte, jak to myslím.

Chápu Vás. Říkala jste, že nakonec zmizela. Jak jste to myslela?
Ano, tedy aspoň mám ten dojem. Čas ukáže, ale něco je jinak. (Usmívá se.)

Jak jste poznala, že ta zátěž odešla?
Cítím se lépe. Je to velmi příjemný, ale i nový pocit. Mám dojem, že všechno, čím jsem se dříve trápila, teď vypadá jinak. Jak to říci? Hledám správná slova …

Pauza. Čekám, zatímco ona pátrala ve svém nitru, jak nazvat nové poznání.

A ona odpovídá … Možná to bude znít divně, ale mám pocit, že si více rozumím, že teď konečně chápu samu sebe a vím, proč mě to trápilo.

Opět se zamyslela. Znatelně se uvolnila, ruce položila podél těla a bylo znát i z její tváře, že udělala obrovský posun vpřed. Pohled této ženy byl jiný, získal jiskru, rysy se zjemnily a při setkání se více usmívala. Mám na mysli úsměv, který vychází z nitra; úsměv rozpoznatelný z očí.

To je nádherné poznání. Dýchá na mne z toho láska a pochopení. Jak jste to vyřešila? Jak jste to konkrétně udělala?
Pochopit to nešlo a pustit se toho bylo náročné. Proč? Protože to byla moje součást, kterou jsem nechtěla pustit, ale tolik jsem toužila, aby ta zátěž odešla. Ale samo to nešlo. Musela jsem si přiznat takové věci, které mi nebyly příjemné. A to bylo těžké. Třeba tu bolest, to bylo hodně těžké. To byl podle mého začátek a pravděpodobně ten nejdůležitější krok, abych si to v sobě vůbec mohla vyřešit.

Děkuji.

Tento příběh vystihuje hluboké uvědomění jedné z nás. Věřím a vím, že těchto momentů je velmi mnoho, kdy si každá z nás uvědomujeme sílu toho, co jsme prožily a co nám mělo něco říci o síle naší osobnosti.

Každá žena je velmi silná, je nám to dáno do vínku už jenom z podstaty toho, že ženská náruč je plná neutuchající lásky pochopit a podpořit nejen svého muže, ale zlehčit i strasti a bolesti svých dětí.

Ať už se žena potýká s čímkoli, má dar silné intuice, a ta jí neustále vede … a mnohdy i tehdy, když sama tápe a neví. I tehdy ji síla intuice neopouští.

Veronika