Klíčový posun ve vztazích

Klíčový posun ve vztazích

Někdy je celkem zajímavé pozorovat, jak dva zdánlivě odlišní lidé si rozumí. Vnímavějšímu jedinci by se mohlo zdát, že porozumění probíhá i beze slov; stačí pohled nebo gesto a vše je řečeno. Stav ideál, nemám pravdu? Na druhou stranu se stává, že lidé zdánlivě stejné povahy, řekněme krevní skupiny a statusu, nenacházejí společnou cestu.

Co se děje “pod pokličkou” těchto situací? Proč se nám daří s někým vyjít jak mávnutím kouzelného proutku a s druhým, byť s prvoplánovým nadšením, se ne a ne shodnout?

Tajemství se skrývá v autenticitě, jak dalece je člověk přirozený. Pokud lidé nosí masky, přitahují k sobě takové lidi, které nasazená “maska” oslovuje. Ovšem v průběhu vzájemně stráveného času a konverzace se pravda začne postupně odkrývat. Masky padají a lidé se začínají chovat podle “svého”. V tomto bodě se střetávají naše přirozenosti.

Někdy můžeme býti velmi mile překvapeni, jak nás druzí osloví, i když se zpočátku situace mohla tvářit jinak. To není myšleno ironicky, naopak, s velmi příjemným konstatováním, a to za předpokladu, že ubereme na tendenci soudit na první dojem. Mluvím o momentech, kdy se z lidí stávají přátelé, partneři. Pak jsou i opačné dojmy, které nás mohou i šokovat. Scénář může být různý, ovšem s podobným závěrem. Tito lidé se už jen těžko dobrovolně potkají.

Lidé k autenticitě přistupují různě. Každý z nás má různý názor, jak uchopit vlastní autenticitu. Můžeme si položit otázku: Jak se chovám, když jsem to já?

Lidé se dost často bojí projevit ve své autenticitě. Proč? Bojí se dát najevo svou zranitelnost. Bojí se, že odhalí tu část sebe sama, která kdyby byla napadena, zraní je to. V tomto bodě je ukryta hluboká fikce a současně i obrovský potenciál osobního, ale i kolektivního posunu.

Postupným shazováním masek a opouštěním od umělých póz začínáme přitahovat do našeho života přesně takové situace, lidi a příležitosti, jež nás bezpečně vedou k naplnění našich tužeb. Mluvíme o naplněném bytí, o synonymu štěstí.

Autenticita nás provází na každém kroku nejen v mezilidských vztazích, ale ve vztahu sám/sama se sebou. Kde začít? U sebe. Ponořit se do nitra a zapátrat po téměř zapomenutých okamžicích bez tendence kontroly, kdo bychom měli být a jak bychom se měli chovat. Syndrom společenské nápodoby mohl diktovat obranný způsob sebevyjádření, ovšem za jakou cenu v životech každého z nás.

Pokud se zaměříme na středobod vlastní spokojenosti a vnitřního naplnění, budeme vždy vedeni cestou stávat se více a více osobností, která nahlíží na svět kolem sebe jako na kolektivní rodinu, ve které máme každý své významné místo.

A o tom je autenticita: PLNĚ ŽÍT vlastní dary, talenty a výjimečnou esenci naší osobnosti.

Všichni jsme se zrodili, abychom byli šťastní, tak následujme tuto mimořádnou misi.

Veronika

***

Veronika Kovářová – autorka, motivační koučka & mentorka - www.veronika.vision 

FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink

Článek je dovoleno šířit pouze s uvedeným autorským zdrojem a přiloženými odkazy.

Veronika-Kovarova_Sebetransformacni-program-pro-zeny

0 komnetářů

Reagovat na toto téma

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>