Utváří nás to, co děláme, když nejsme vidět

Utváří nás to, co děláme, když nejsme vidět

Mezi lidmi se chováme, tváříme a vyjadřujeme tak, abychom zaujali, byli přijati, dosáhli svého atd. Ti, jež prozřeli a jsou schopni “vycítit” pózy v mezilidské interakci vědí, že jakákoliv umělá póza bude dříve nebo později po zásluze (schopnosti udržitelnosti) odhalena.

To znamená, pokud někdo buduje například postavení (kariéru) na soutěživosti, být vítězem za každou cenu a na schopnosti práce pod tlakem, která je zaměstnavateli většinou oceňovaná, ale v soukromí dává přednost raději klidnější atmosféře, niterně preferuje spíše kreativitu či společné aktivity, dostává se dotyčný podvědomě do obrovské vnitřní tenze (pnutí). Krátkodobě je možné zacílit záměr a dosáhnout cíle. Zvítězit. Z dlouhodobého hlediska je tato vize neudržitelná. Hrozí ztráta vnitřní motivace, nespokojenost, frustrace a fluktuace (hledání něčeho lepšího, kde “to” bude lepší).

Vzniká začarovaný řetězec se sílící myšlenkou, jak a co dál. V této fázi je nutno podotknout, že na každého čeká to správné místo, ať už v podobě pracovního osamostatnění či nalezení té správné pozice v rámci kolektivu a přínosu dané společnosti jako celku. Neodbytný pocit hledání toho správného zařazení je ve skutečnosti volání hlasu naší vyšší inteligence (vyššího Já) vedoucí nás k nalezení autentické esence našeho přínosu do jednoty celku. Mnohdy se po nás vyžaduje vzdát se hluboce zakořeněných představ o sobě sama, přepsat systematicky utvořené programy, které jsou z velké části založené na představách někoho jiného o nás samotných.

Plně se zotavit v pocitu vlastní síly, znovu objevit a procítit spojení s vlastními vnitřními zdroji. Pomyslně obhájit sebe před sebou samotným.

Pak se ladně snoubí vnitřní hodnotový a autentický systém bytí, vnitřně se propojujeme s vnějším světem a vznikají ideální podmínky pro naplňující a motivující sdílení schopností a vzájemných hodnot v kolektivním vědomí. Další významnou oblastí našich životů je partnerství. Do začátku je dobré zmínit, že každý si v srdci neseme touhu splynout s tím / tou ve šťastném svazku. I když to tak někdy nevypadá, lidé jsou schopni různých strategií, jak “dospět” k nalezení partnerské harmonie a vzájemné lásky. Pod povrchem racionalitou vytvořeného ochranného obalu se skrývá laskavé a milující srdce toužící milovat a být milováno.

Což se v průběhu našich romantických (někdy až dramatických či hororových) příběhů stává často pastí. Toužíme milovat a být milováni. Otázkou je, co jsme všechno schopni pro tento pocit udělat.

Reciprocitu (návratnost) v lásce si lidé mylně snaží zajistit díky nezdravým přesvědčením a postojům nejen vůči sobě, ale i vůči partnerovi.

Příkladem může být ta situace, když se v partnerství snažíme ve všem partnerovi / partnerce vyhovět. Touha milovat se někdy stává až chorobnou tendencí vlastnit, strach ze ztráty je svazující, a o to více stupňuje způsob, jakým se snažíme partnera / partnerku udržet v naší blízkosti. Tyto způsoby (vzorce chování) si neseme z dětství, z předešlých zkušeností, ale třeba i z naučených a vyčtených pouček, které nejsou spřízněny s naším vnitřním světem. Jednoduše řečeno s námi nejsou v souladu.

Co si o tom myslet? Jak to uchopit v realitě?

Př. Když nemáme rádi lyžování a partner chce na dovolenou na hory, podřídíme se za cenu toho, že bychom chtěli jet jinam nebo časově jindy. Jednou, dvakrát udělat kompromis ano, pokud se vyjádříme jasně k důvodu, co nás k tomu vede na kompromis přistoupit. Co se v nás odehrává, mluvit za sebe, zastat se sami sebe ve prospěch vztahu, nikoliv obviňovat toho druhého za nápad, jak strávit dovolenou.

Na druhou stranu dlouhodobým ustupováním dochází k potlačování vlastní osobnosti, zneuctění vlastní hodnoty a snižování vlastních snů a potřeb za účelem touhy být milován (přijímán). Podřizovat se ze strachu ze ztráty partnera, abychom nebyli opuštěni. Typický systém uvažování vyplývající ze syndromu hodné holčičky / chlapečka, apelace “musíš” vždy vyhovět a zanechat dobrý dojem.

Strach plodí další strach. Ztráta vlastní autenticity v partnerství je způsobena strachem z opuštění, abychom nezůstali sami, což je nezralé a odklání to přijetí zodpovědnosti za vnitřní proměnu, která nás vede k sobě, do vlastní síly, a následně tak ke sjednocení v partnerství.

Tajemství a záhady vždy přitahovaly lidstvo po celá staletí. Každé tajemné místo láká svou jedinečností v podobě záhady podněcující naši zvědavost a odkrytím příběhu, jak vše vznikalo, jsme vzrušeni díky jeho přínosu a obohacení pro naše životy. S úžasem obdivujeme skrytou sílu symboliky a synchronní postupy zrození. Vnější vesmír je tak úzce spojen s naším vnitřním vesmírem. Vše spolu dokonale ladí. Vše do sebe krásně zapadá. Dokonalost je dílem Božím, pochybovat o ní, je dílem lidským.

Vnitřní svět každého z nás je vytvářen z nekonečné řady příběhů po velmi dlouhou dobu. V tomto množství zážitků a emocí je někdy složité se vyznat, a přesto tak jednoduché.

Poznat to, co je pro nás nejlepší a současně neničit vše okolo. Žít svobodně bez toho, aniž bychom naplňovali něčí život na úkor svého. Jít svou vlastní cestou a současně se přibližovat k ostatním a sdílet společné zážitky. Vyznat se ve vlastním nitru tak, abychom byli schopni oddělit to, co je naše a co patří ostatním.

Jedna navigační otázka: “Co chceš především Ty?” Pak najdi způsob vyjádřit vše tak, jako bys to měla / měl říci sama / sám sobě. Když jsme schopni bez obav obhájit své vlastní zájmy, aniž bychom omezovali ostatní, nacházíme se v proudu života.

Veronika

***

Veronika Kovářová – autorka, koučka a motivační mentorka - www.veronika.visionFB page: Veronika Kovarova SebekoučinkČlánek je dovoleno šířit pouze s uvedeným autorským zdrojem a přiloženými odkazy.

***

Konkrétněji na téma, jak překonat strach a učinit změnu v souvislosti s naplněním vize, se dočtete v knize ŽIVOTNÍ NADHLED. Získáte inspiraci, jak se zorientovat sami v sobě, abyste postupně nacházeli hlubší smysluplnost v životě. Kniha má pro vás mnoho dalších překvapivých zjištění, co se týká životní prosperity. Objednávka na mailu: veronika@veronika.vision

Zensky-leadership-Veronika-Kovarova