Moudrost našeho průvodce a vnitřního učitele

Moudrost našeho průvodce a vnitřního učitele

Minulost je pryč, přesto mnoho lidí stále zbytečně plýtvá časem a energií, jak by ji mohli změnit, kdyby … Současně zapomínají, že tím podvědomě plní pomyslný batoh s minulostí na vlastních zádech, který je naopak potřeba uvolnit. Minulost nám vždy dává, tak proč jít proti zákonům a snažit se jí měnit, byť jen v představách. To je tak vysilující. Není se pak čemu divit, že lidé neustálými výčitkami ztrácí sílu nad vlastním životem. Božská moudrost uvnitř nás pokaždé rozhoduje pro naše nejvyšší dobro. I když to tak kolikrát nevypadá, věřte, že tomu tak je. Není nutné zpochybňovat či jakkoli si vyčítat, co se stalo, co jsme udělali či naopak neudělali.

Jednotlivé děje a rozhodnutí jsou protkaná dávnými dohodami všech zúčastněných, naplňujeme přesně to, čemu jsme se zavázali.

A pokud jsme vzájemně s druhými jakýmkoli činem cestu rozvázali, a tím se uvolnili, není důvodu se dále trápit. Pokud je dáno, že cokoliv má být ještě dořešeno, nastane ten správný čas, jak dořešit. A tak i v tomto případě není třeba se dále trápit. To nejpodstatnější pro náš klid a štěstí je přestat se vytrvale snažit ožívat minulost a začít se soustředit na přítomnost a na sebe. Často se stává, že lidé poukazují na ty druhé, aby se změnili nebo by jim to konečně mělo dojít, že by se měli začít chovat jinak. Nezapomínejme, že tímto postojem mluvíme k sobě, neboť druzí jsou naším zrcadlem.

Druzí nepotřebují naši pomoc v podobě toho, že je předěláme nebo se budeme snažit je spasit svou pomocí. Druzí si pomohou sami, naše snaha „pomáhat“ jim je jako plnit bezednou díru. Z této akce nevyjde nikdo silnější. Co se tím podporuje? Co naopak vzrůstá? Neschopnost převzít zodpovědnost za vlastní život. 

Z pohledu pomáhajícího daný člověk nevědomě směřuje pozornost na neblahé situace ostatních, ve kterých může a nemusí vkládat nevyžádané heroické kroky, jež si domněle myslí, že druhému pomohou vyřešit danou situaci. Tato nevyžádaná pomoc je mnohdy v přeneseném významu odbíhání od vlastní zodpovědnosti řešit osobní život, odbíhání od zodpovědnosti pomoci si sám.

Z pohledu člověka, jemuž je podávaná nevyžádaná nápomocná ruka druhých, je umocňována role oběti. Může to znít nepochopitelně, když se druhému pomáhá, tak proč by to mělo škodit? Pokud si druhý o pomoc neřekne, nevědomě mu vkládáme otisk obětního beránka zmítajícího se ve vlastním osudu. Přebíráme zodpovědnost díky naší subjektivní domněnce, že ji potřebuje. Nepomáháme, nýbrž umocňujeme jeho vnímání sebe sama, že pomoc potřebuje.

Spasit můžeme pouze sami sebe tím, že každé doporučení pro druhé si nejdříve otočíme k sobě.

Sami sobě jsme nejlepším učitelem a tento postoj nás postupně vyvede z omylu, že jsme někdo, kdo ví všechno nejlépe v souvislosti soudit činy druhých. Nejlépe bychom měli znát sami sebe. A když tomu tak není, vznikají mnohá nedorozumění, která jsou příčinou našich tendencí dojít k výše zmíněnému sebepoznání skrze přeměnu ostatních.

Pokud se setkáme se skutečným učitelem ve vnějším světě, věřte, že nám nebude říkat, co bychom měli dělat. Skutečný učitel nás povede k lásce, zpět do našeho nitra, abychom především pochopili sami sebe. Abychom nalezli zdroj pochopení, laskavosti, soucitu a osobní esenci šťastného a naplňujícího bytí. Abychom se s láskou naučili přistupovat sami k sobě, abychom začali naslouchat svému srdci, neboť to je ta jediná pravdivá cesta, jak se navrátit zpět do stavu vnitřní harmonie. Nepodléhat vnějším vlivům, povstat ve své celistvosti, probudit skryté touhy a oživit tak každou část našeho těla nadšením a svobodou.

Veronika

Veronika Kovářová – autorka, koučka a motivační mentorka - www.veronika.vision

FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink

Článek je dovoleno šířit pouze s uvedeným autorským zdrojem a přiloženými odkazy.

Zensky-leadership-Veronika-Kovarova